Sankce za nezapsání údajů do evidence skutečných majitelů

Zákon č. 37/2021 Sb. o evidenci skutečných majitelů promítl do české legislativy s účinností od 1. 6. 2021 požadavky, které přinesla tzv. 5 AML směrnice Evropského parlamentu a Rady EU a administrativně zjednodušil zápis skutečného majitele do evidence. Veškeré změny, které zavedl do českého právního řádu, jsme se věnovali v našem předchozím článku. Pokud hledáte skutečného majitele firem z jiných zemí EU, můžete využít např. tento Seznam rejstříků skutečných majitelů v jednotlivých zemích EU. Zásadním dopadem nového zákona na podnikatele jsou nové sankce, které hrozí obchodím korporacím za nezapsané resp. chybné zapsání údajů do evidence skutečných majitelů a s tím související nejasnosti ohledně případných praktických problémů, které můžou vzniknout obchodním korporacím.

Přestupky

Důležitou změnou zákona o evidenci skutečných majitelů je zavedení sankcí za porušení určitých povinností stanovených zákonem o evidenci skutečných majitelů. Doposud zákon žádné přímé sankce za opomenutí zápisu do evidence nestanovil, nově nicméně hrozí obchodním korporacím za chybějící nebo chybný zápis skutečného majitele řada sankcí, které však vyvolávají hned několik otázek a jsou s nimi spojené praktické problémy pro fungování a chod obchodních korporací.

Podle § 55 zákona o evidenci skutečných majitelů je nově přestupkem:

(i) porušení povinnosti zapsat skutečného majitele do evidence, a to ani v přiměřené lhůtě stanovené soudem; nebo
(ii) nezajištění zápisu nových údajů ani do 15 dnů od právní moci rozhodnutí soudu o nesrovnalosti o zápisu, vymazal-li soud nesprávné údaje bez náhrady; a nebo i
(iii) neposkytnutí potřebné součinnosti evidující osobě, pokud toto porušení povinnosti potvrdil soud, přičemž tento přestupek může spáchat nejen skutečný majitel, koncový příjemce, osoba s koncovým vlivem a osoba, jejímž prostřednictvím může koncový příjemce získávat prospěch nebo osoba s koncovým vlivem.

Zákon dále stanovuje, promlčecí lhůtu v délce 1 roku za přestupek podle písm. (ii), tj. nezajištění zápisu nových údajů ani do 15 dnů od právní moci rozhodnutí soudu o nesrovnalosti o zápisu, vymazal-li soud nesprávné údaje bez náhrady. Zákon dále uvádí, že evidující osoba není za tento přestupek odpovědná pokud:

(i) ode dne následujícího po dni vzniku nesrovnalosti, který je uveden v rozhodnutí podle § 48, do dne zahájení řízení o této nesrovnalosti soudem uplynula doba alespoň 2 let, nebo
(ii) skutečný majitel, koncový příjemce, osoba s koncovým vlivem a osoba, jejímž prostřednictvím může koncový příjemce získávat prospěch nebo osoba s koncovým vlivem uplatňovat svůj vliv, v rozporu s § 10 neposkytl potřebnou součinnost evidující osobě a toto porušení povinnosti potvrdil soud podle § 48 odst. 3.

Pokuta za nezapsání údajů do rejstříku skutečných majitelů

První typ sankce, který hrozí obchodním korporacím za výše zmíněné přestupky, je uložení peněžité pokuty podle § 55 odst. 3 zákona o evidenci skutečných majitelů. Peněžitá pokuta může být uložená až do výše 500.000 Kč v přestupkovém řízení, zákon nicméně nestanovuje dolní hranici pokuty. Výše případné pokuty závisí na uvážení správního orgánu. Pokutu dostane primárně právnická osoba, která zápis neprovedla, nicméně v případě, že skutečný majitel neposkytne potřebnou součinnost, je možné pokutu ve stejné výši udělit i skutečnému majiteli.

Dle § 57 zákona o evidenci skutečných majitelů projednává přestupky obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jejímž územním obvodu má sídlo nebo bydliště podezřelý z přestupku. Má-li podezřelý z přestupku bydliště nebo sídlo mimo území České republiky, je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu je soud, který je usnesením vyzve evidující osobu k odstranění nesrovnalostí v zápisu dle § 43 nebo soud, který rozhodne o nesrovnalosti dle § 48.

Zákaz výplaty podílu na zisku a odpovědnost statutárního orgánu

Dalším typem sankce, která hrozí obchodní korporaci v případě dopuštění se přestupků podle zákona o evidenci skutečných majitelů, je zákaz výplaty podílu na zisku. Dle § 53 zákona o evidenci skutečných majitelů platí, že „Není-li skutečný majitel obchodní korporace zapsán v evidenci skutečných majitelů, nesmí mu tato obchodní korporace vyplatit podíl na prospěchu (kromě zisku sem spadá také např. podíl na likvidačním zůstatku v případě zrušení obchodní korporace bez právního nástupce), ani právnické osobě nebo právnímu uspořádání, jejichž je rovněž skutečným majitelem.“ Obchodní korporace také nesmí dle § 53 odst. 2 zákona o evidenci skutečných majitelů vyplatit podíl na prospěchu takové právnické osobě nebo právnímu uspořádání, jež nemá v evidenci skutečných majitelů zapsaného žádného skutečného majitele (jednalo by se o situaci kdy je společníkem obchodní korporace právnická osoba, která sama nemá zapsaného skutečného majitele v evidenci).

Právo na podíl na zisku nebo jiných vlastních zdrojích, který nebyl vyplacen kvůli výše zmíněným důvodům do konce účetního období, ve kterém bylo rozhodnuto o jeho výplatě, zaniká. Z již uvedených informací lze dovodit, že je odpovědností statutárního orgánu obchodní korporace v rámci péče řádného hospodáře dohlížet na to, zda má obchodní korporace řádně zapsané majitele a také, zda tuto povinnost splňuje také společník (PO), kterému bude vyplacen podíl na zisku. Zde je třeba upozornit, že v případě rozhodnutí o výplatě zisku statutárním orgánem navzdory nesplnění zmíněných podmínek odpovídá statutární orgán podle § 34 odst. 3 zákona 90/2012 Sb. zákona o obchodních společnostech a družstev (dále jen „ZOK“) za způsobenou škodu: „O vyplacení podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích rozhoduje statutární orgán. Je-li rozdělení v rozporu se zákonem, podíly na zisku nebo jiných vlastních zdrojích se nevyplatí. Má se za to, že ti členové statutárního orgánu, kteří s vyplacením v rozporu se zákonem souhlasili, nejednali s péčí řádného hospodáře“.

Zákon o evidenci skutečných majitelů specificky neupravuje situaci, kdy je společníkem zahraniční právnická osoba, která dle právního řádu podle kterého byla založena, nemá povinnost uvádět skutečného majitele a dojde k vyplacení podílu na prospěchu takovéto právnické osobě.

Zákaz výkonu hlasovacích práv na valné hromadě

Zákon o evidenci skutečných majitelů dále zavádí sankci v podobě pozastavení výkonu hlasovacích práv. Dle § 54 zákona o evidenci skutečných majitelů platí, že „Není-li skutečný majitel obchodní korporace zapsán v evidenci skutečných majitelů, nesmí při rozhodování nejvyššího orgánu této obchodní korporace vykonávat hlasovací práva nebo rozhodovat jako její jediný společník on, ani právnická osoba nebo ten, kdo jedná na účet právního uspořádání, jejichž je rovněž skutečným majitelem“. Takováto sankce, především v situaci kdy má obchodní korporace jediného společníka, nebo má daná společník na svůj podíl navázáno většinu hlasovacích práv potřebných k přijetí rozhodnutí, může způsobit paralyzaci obchodní korporace, která nebude schopná přijímat zásadní rozhodnutí v rámci její činnosti, jako je např. jmenování jednatele nebo rozhodnutí o výplatě zisku.

Neplatnost valné hromady a její zhojení

V případě, že by navzdory zákonného zákazu, rozhodl jediný společník v působnosti valné hromady, lze se dovolávat neplatnosti tohoto rozhodnutí podle pravidel o neplatnosti rozhodnutí jediného společníka rozhodujícího v působnosti nejvyššího orgánu podle ZOKu. Neplatnosti se lze teda dovolávat podle § 191 ZOKu v subjektivní lhůtě 3 měsíců a objektivní lhůtě 1 roku od přijetí rozhodnutí valné hromady. Aby bylo možné takový návrh podat, je nutné byt aktivně legitimovaným subjektem, které taxativně určuje ZOK (společník, jednatel, likvidátor, člen dozorčí rady). Dále je důležité upozornit, že neplatnosti usnesení valné hromady se společník nemůže dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán odůvodněný protest, ledaže navrhovatel nepodal protest ze závažného důvodu. Dokud soud nevysloví neplatnost usnesení valné hromady, uplatní se režim presumpce platnosti a hledí se naň jako na platné.

Sankce vyplývající z nového § 44a zákona proti praní špinavých peněz

Dalším typem nové sankce související s evidencí skutečných majitelů jsou nové pokuty vyplývající nového § 44a zákona č. 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu pro případ nesplnění povinnosti ve vztahu k nesrovnalostem v evidenci skutečných majitelů, které je možné ukládat povinným osobám. Nově by mělo být možné udělit povinné osobě pokutu až do 100.000 Kč za nesplnění povinnosti upozornit klienta podle § 15a odst. 1 na nesrovnalost, nebo 1.000.000 Kč za nesplnění povinnosti oznámit nesrovnalost soudu podle § 15a odst. 2 a nebo až 200.000 Kč, resp. 1.000.000 Kč (jestliže bylo tímto jednáním znemožněno nebo ztíženo zajištění nebo odčerpání výnosu z trestné činnosti nebo umožněno financování terorismu) za porušení povinnosti postupovat v souladu s pokynem FAÚ podle § 15a odst. 4 výše uvedeného AML zákona.

Odpovědnost statutárního orgánu

Nakonec lze dodat, že odpovědnost za provinění podle zákona o evidenci skutečných majitelů, které může mít za následek udělení pokuty obchodní korporaci nebo jiný negativní dopad v podobě zákazu výplaty zisku nebo zákaz výkonu hlasovacích práv, nese statutární orgán obchodní korporace. Statutárnímu orgán jako výkonnému orgánu obchodní korporaci náleží široká vnitřní i vnější působnost, do které spadá především rozhodování o obchodním vedení a generální zástupci oprávnění korporaci navenek ve všech věcech.

Členovi statutárnímu orgánu obchodní korporace vzniká dnem přijetí funkce dle §159 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „NOZ“), povinnost péče řádného hospodáře: „Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky“. Péče řádného hospodáře tedy může být definována jako povinnost vykonávat funkci voleného orgánu s nezbytnou loajalitou, potřebnými znalostmi a pečlivostí. Jednotlivé úkony člena voleného orgánu musíme dle § 52 odst. 1 ZOK posuzovat objektivně, tedy tak, jak by v dané situaci konala jiná rozumně pečlivá osoba: „Pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace“.

Člen voleného orgánu nicméně nedopovídá za veškeré, ať už pozitivní či negativní, výsledky své činnosti, ale jenom za řádný výkon své funkce. Člen statutárního orgánu tedy nenese podnikatelské riziko společnosti za negativní důsledky, koná-li s péčí řádného hospodáře. Tento pohled zastává ve své judikatuře i Nejvyšší soud např. v 29 Cdo 5036/2015 „Pro posouzení, zda rozhodnutí, která jednatel společnosti s ručením omezeným přijal při výkonu své funkce, byla učiněna v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, tak není významné, k jakým následkům taková rozhodnutí vedla (jakkoli by byly pro společnost negativní). I kdyby se očekávaný výsledek činnosti jednatele nedostavil, nebylo by z toho možné vyvozovat, že jednatel postupoval protiprávně. Teprve je-li zjištěno, že jednatel společnosti s ručením omezeným nevynaložil úsilí odpovídající hlediskům péče řádného hospodáře, lze zvažovat, zda je povinen společnosti nahradit újmu vzniklou v důsledku takového jednání“.

Tudíž aby člen statutárního orgánu nenesl odpovědnost za škodu, kterou utrpěla obchodní korporace, musí dokázat, že jednal informovaně a v obhájitelném zájmu obchodní korporace. V případě, že neunese toto důkazní břemeno, nese následky porušení povinnosti. Primárně je povinen nahradit újmu společnosti dle § 2913 NOZ, jelikož se jedná o kontraktuální vztah mezi členem voleného orgánu a obchodní korporací. V případě, že člen voleného orgánu nenahradí obchodní korporaci způsobenou škodu, stává se ručitelem za dluhy společnosti v rozsahu, ve kterém škodu neuhradil dle § 159 odst. 3 NOZ.

Závěrem lze říci, že za případné porušení zákona o evidenci skutečných majitelů nese odpovědnost statutární orgán společnosti, jelikož tato povinnost náleží do její působnosti a případné nesplnění povinnosti lze považovat za nedbalost dle § 159 NOZ. V případě udělení pokuty obchodní korporaci nebo vzniku újmy na základě zákazu výkonu hlasovacích práv, vzniká obchodní korporaci vůči členovi statutárního orgánu regresní nárok.

Pro více informací nás kontaktujte na:

JUDr. Mojmír Ježek, Ph.D.

ECOVIS ježek, advokátní kancelář s.r.o.
Betlémské nám. 6
110 00 Praha 1
e-mail: mojmir.jezek@ecovislegal.cz
www.ecovislegal.cz

O ECOVIS ježek, advokátní kancelář s.r.o.

Česká advokátní kancelář ECOVIS ježek se ve své praxi soustřeďuje především na obchodní právo, nemovitostní právo, vedení sporů, ale i financování a bankovní právo a poskytuje plnohodnotné poradenství ve všech oblastech, a tvoří tak alternativu pro klienty mezinárodních kanceláří. Mezinárodní rozměr poskytovaných služeb je zajištěn dosavadními zkušenostmi a prostřednictvím spolupráce s předními advokátními kancelářemi ve většině evropských zemí, USA a dalších jurisdikcích v rámci sítě ECOVIS působící v 75 zemích celého světa. Členové týmu advokátní kanceláře ECOVIS ježek mají dlouholeté zkušenosti z předních mezinárodních advokátních a daňových firem v poskytování právního poradenství nadnárodním korporacím, velkým českým společnostem, ale i středním firmám a individuálním klientům. Více informací na www.ecovislegal.cz.