Změny při nabývání vlastnického práva od neoprávněného (nevlastníka) v České republice v důsledku nového občanského zákoníku od 1.1.2014

 

1. Úvod - „nikdo nemůže převést na jiného více práv, než sám má"

Zásada, že „nikdo nemůže převést na jiného více práv, než sám má", je jednou ze základních zásad římského práva, která tvoří i součást českého právního řádu. Tato zásada neplatila absolutně ani v římském právu a i v českém právním řádu existovaly a existují výjimky umožňující nabýt věc od nevlastníka (neoprávněného).

Do 31.12.2013 byly podmínky nabytí vlastnictví od nevlastníka v České republice obsaženy v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ") a v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „ObchZ"). S účinností od 1.1.2014 je nabývání vlastnického práva od osoby, která nemá k věci vlastnické právo, v českém právu upraveno v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ").

V praxi se zjednodušeně mluví o nabytí vlastnického práva od nevlastníka, toto označení však není přesné. Jako příklad lze uvést situaci, kdy komisionář[1] oprávněně převede vlastnické právo k věci druhé straně vlastním jménem, přestože není vlastníkem. Ustanovení o nabývání vlastnického práva od neoprávněného se však týkají případů, kdy vlastnické právo převádí druhé straně někdo, kdo nejenom že není vlastníkem, ale ani není oprávněn vlastnické právo druhé straně převést.

2. Nabývání vlastnictví od neoprávněného v České republice do 31.12.2013

Do 31.12.2013 byly v České republice účinné dva rozdílné režimy pro nabytí vlastnictví od nevlastníka.

2.1 Nabytí od nevlastníka v rámci občanskoprávních vztahů v českém právním řádu do 31.12.2013

ObčZ v obecné rovině nabytí vlastnického práva od neoprávněného neumožňoval, i když česká judikatura (zejména nálezy Ústavního soudu ČR) poskytovala za splnění určitých podmínek ochranu dobrým mravům a tím i nabyvateli, který byl v dobré víře. Výjimku z obecného pravidla představovalo pouze ustanovení § 486 ObčZ, které připouštělo možnost nabytí vlastnického práva od neoprávněného dědice, jemuž bylo dědictví soudem potvrzeno.

2.2 Nabytí od nevlastníka v rámci obchodněprávních vztahů v českém právním řádu do 31.12.2013

ObchZ umožňoval v rámci úpravy kupní smlouvy[2] dle § 446 ObchZ nabýt kupujícímu vlastnické právo i v případě, že prodávající nebyl vlastníkem prodávaného zboží, ledaže kupující v době, kdy měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn se zbožím nakládat za účelem jeho prodeje.[3]

Režim nabývání vlastnického práva se tak odvíjel od toho, jestli se předmětné soukromoprávní vztahy řídily ObčZ nebo ObchZ. V návaznosti na to docházelo k významnému odlišení postavení účastníků občanskoprávních a obchodněprávních vztahů. Odlišný přístup k nabývání vlastnického práva od neoprávněného ve dvou základních zákonech soukromého práva vedl k úvahám o porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod, v němž je stanoveno, že „vlastnické právo vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu". Přestože Ústavní soud ČR ve svém nálezu[4] judikoval, že ustanovení § 446 ObchZ bylo v souladu s ústavním pořádkem, fakticky bylo zásadním způsobem zasahováno do ústavně zaručeného vlastnického práva.

3. Nabývání vlastnictví od neoprávněného v České republice od 1.1.2014

Nový český občanský zákoník ve svých ustanoveních § 1109 až § 1113 OZ upravuje nabytí vlastnického práva od neoprávněného již jednotně pro celé soukromé právo, čímž je tedy odstraněna dualita, která často vedla k účelovému sjednávání obchodněprávního režimu i pro vztahy ryze nepodnikatelské.

3.1 Nabytí věci od nevlastníka v dobré víře v českém právním řádu od 1.1.2014

Základní ustanovení § 1109 NOZ[5] vymezuje, že se vlastníkem věci[6] stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu (typicky tedy nepůjde o nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí), a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo:

(i) ve veřejné dražbě,

(ii) od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku,

(iii) za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil,

(iv) od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí dědictví potvrzeno,

(v) při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou vystavenými na doručitele, nebo

(vi) při obchodu na komoditní burze.

Ve všech těchto případech se dobrá víra nabyvatele předpokládá.

Obdobně jako v obchodněprávních vztazích do 31.12.2013 je tedy v rámci podnikatelských vztahů v České republice chráněn ve smyslu § 1109 písm. b) NOZ ten nabyvatel, který byl ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění převodce převést vlastnické právo na nabyvatele. Tato dobrá víra bude tedy chránit i autobazar, který nakoupí použitá vozidla od podnikatele v rámci jeho podnikatelské činnosti, i kdyby se následně prokázalo, že prodávající nebyl vlastníkem použitého vozidla.

3.2 Nabytí použité movité věci od nevlastníka - podnikatele obchodujícího s použitými věcmi v českém právním řádu od 1.1.2014

Nový český občanský zákoník pamatuje v § 1110 NOZ[7] i na případy nabývání vlastnického práva od prodejce použitého zboží (typicky prodej použitých aut v autobazarech či věcí v zastavárnách). Zde je však důležité zdůraznit, že dobrá víra nabyvatele při koupi použité věci od podnikatele obchodujícího s použitými věcmi nehraje fakticky žádnou roli. Skutečnému vlastníkovi k uplatnění jeho práva na vydání věci stačí pouze prokázat, že tuto věc pozbyl ztrátou nebo že mu byla odňata svémocně (zejména krádeží), přičemž na uplatnění tohoto práva má tři roky od takové ztráty či odnětí.

Předmětné ustanovení představuje značné riziko zejména pro ty, kdo nakupují použité automobily a věci v autobazarech a zastavárnách, jelikož se nebudou moci účinně bránit nárokům skutečného vlastníka vozidla, který se může domáhat jeho vydání i přes skutečnost, že došlo k předání vozidla novému vlastníkovi a úhradě kupní ceny. Autobazary a instituce financující autobazary a koupi použitých vozidel od autobazarů proto musí počítat s vyšším rizikem, že klient může být povinen vydat vozidlo prodané autobazarem původnímu vlastníkovi a autobazar bude nucen vrátit svému klientovi zaplacenou kupní cenu a uhradit vzniklou škodu, jelikož na něj nepřevedl vlastnické právo. Současně bude oprávněn vymáhat vzniklé škody a vrácení kupní ceny od osoby, od které věc neplatně nabyl.

Po uplynutí této doby zase naopak bude možné nabýt vlastnické právo od nevlastníka bez dalších podmínek, což vyvolává v aktuální odborné literatuře dohady, zda je tato možnost nabytí vlastnického práva i u věcí kradených a ztracených v souladu se základními zásadami ochrany vlastnického práva. Teoreticky by tedy stačilo kradenou či odcizenou věc „utajit" po dobu tří let a prodej v autobazaru či zastavárně po uplynutí této doby by vlastník movité věci nemohl jakkoli zpochybnit.

3.3 Nabytí movité věci od nevlastníka v ostatních případech v českém právním řádu od 1.1.2014

V ostatních případech se dle § 1111 NOZ[8] nabyvatel stane vlastníkem, pokud prokáže dobrou víru převodce v jeho oprávnění převést vlastnické právo. V této souvislosti je nutné upozornit, že se jedná pro prokázání nikoli vlastní dobré víry, ale dobré víry převodce. Pokud ale původní vlastník věci prokáže, že svou věc ztratil nebo mu byla odňata činem povahy úmyslného trestného činu (např. krádež), může se dožadovat vydání věci i proti osobě, která věc nabyla v dobré víře.

Tato situace může například nastat, pokud bude autobazar nebo jakákoli třetí osoba kupovat ojeté vozidlo od nepodnikatele (spotřebitele) a bude se jednat o „občanskoprávní" vztah tak, jak platil v České republice do 31.12.2013. Na rozdíl od nabytí „od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku" tedy nebude nabyvatelova dobrá víra stačit pro ubránění vlastnického práva, pokud původní vlastník prokáže, že věc ztratil nebo mu byla odňata činem povahy úmyslného trestného činu.

3.4 Nabytí movité věci ve „zlé víře" v českém právním řádu od 1.1.2014

Vlastnického práva ani dobré víry svého předchůdce se nemůže dle § 1112 NOZ[9] ke svému prospěchu dovolat ten, kdo získal movitou věc s vědomím, že vlastnické právo bylo nabyto od neoprávněného. Toto pravidlo míří i na situace, kdy určitá osoba v dobré víře koupí movitou věc od neoprávněného (např. v zastavárně, antikvariátu apod.), právně se stane vlastníkem, a tutéž věc dále prodá další osobě, která však ví, že ji její předchůdce nabyl od neoprávněného na úkor pravého vlastníka. Bez výslovné úpravy by podobné situace mohly být řešeny jen s využitím obecné právní zásady respektující soulad s dobrými mravy. Hledisko dobrých mravů však nemusí být v této souvislosti zcela spolehlivé a pro aplikační praxi snadno uchopitelné.

3.5 Absolutní ochrana dobré víry u specifických věcí

Bez ohledu na oprávnění převodce převést věc je dobrá víra nabyvatele dle § 1113 NOZ[10] v každém případě chráněna při obchodování s investičními nástroji, cennými papíry nebo listinami vystavenými na doručitele, při nabývání věcí ve veřejné dražbě, v dražbě při výkonu rozhodnutí nebo při provádění exekuce prodejem movitých věcí nebo při obchodech na komoditní burze, a to i kdyby byl jejich převodcem podnikatel s použitými věcmi nebo by byly ztracené či kradené.

4. Nabývání vlastnictví k věcem evidovaným v České republice ve veřejném seznamu

NOZ chrání v českém právu všechny, kdo jednají v důvěře v pravdivost a úplnost zápisů ve veřejném seznamu (typicky katastr nemovitostí). Takové osoby pak nenesou žádný díl odpovědnosti za důvody pro odstoupení ani neplatnost smlouvy uzavřené mezi právními předchůdci. Pokud by totiž bylo upřednostněno vlastnické právo původního vlastníka, mohlo by to rozvrátit i celý řetězec následných smluv, čímž by v rozporu se základními principy spravedlnosti došlo k zásadnímu zásahu do právní jistoty kupujících.

Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav tomu, kdo věcné právo nabyl za úplatu od osoby, kterou na základě zápisu ve veřejném seznamu považoval za osobu k tomu oprávněnou.[11]

Ochrana dobré víry nabyvatele v NOZ ale není neomezená. Jejím cílem je, aby vlastníci zároveň pečlivě dbali svých práv, tj. sledovali, jestli ve veřejné evidenci nefiguruje namísto nich jiná k tomu neoprávněná osoba. Pokud se tedy např. skutečný vlastník věci dozví, že zápis v evidenci neodpovídá skutečnosti, může požadovat odstranění nesouladu a zápis tzv. poznámky spornosti.[12] Musí však prokázat, že se již domáhá svých práv u příslušného orgánu (zpravidla se bude jednat o soud). Pokud se dotčená osoba neobrátí na soud do dvou měsíců, bude poznámka spornosti vymazána. Poznámka spornosti má plnit upozorňující funkci ve vztahu k případným nabyvatelům věci, jíž se zápis týká. Jestliže má tedy někdo zájem o koupi věci, u níž ve veřejném seznamu taková poznámka figuruje, měl by zpozornět. Později se totiž nebude moci odvolávat na to, že doufal v oprávněnost osoby věc převést.

V souvislosti s výše uvedeným si dovolujeme upozornit, že výše uvedené právní závěry jsou závěry vyjádřením advokátní kanceláře ECOVIS ježek a není možné vyloučit, že zejména příslušný soud či správní orgán, který by se případně danými otázkami zabýval, by se přiklonil k názoru odlišnému.

 

[1] § 2455 NOZ - komisionář je osoba, která se zaváže obstarat pro jiného vlastním jménem a na vlastní účet určitou záležitost.

[2] § 446 ObchZ platil obdobně i na vztahy založené smlouvou o dílo.

[3] Obdobnou úpravu, jaká byla obsažena v ObchZ, obsahovaly i další právní předpisy, zejména zákon směnečný a šekový, zákon o cenných papírech či zákon o podnikání na kapitálovém trhu.

[4] Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 75/04.

[5] § 1109 NOZ: „Vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo

a) ve veřejné dražbě,

b) od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku,

c) za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil,

d) od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí dědictví potvrzeno,

e) při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou vystavenými na doručitele, nebo

f) při obchodu na komoditní burze."

[6] § 489 NOZ stanoví, že věcí je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí.

[7] § 1110 NOZ: „Získal-li někdo v dobré víře za úplatu použitou movitou věc od podnikatele, který při své podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku obchoduje takovými věcmi, vydá ji vlastníku, který prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo že mu věc byla odňata svémocně a že od ztráty nebo odnětí věci uplynuly nejvýše tři roky."

[8] § 1111 NOZ: „Získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § 1109 nebo 1110, stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu."

[9] § 1112 NOZ: „Vlastnického práva ani dobré víry svého předchůdce se nemůže k svému prospěchu dovolat ten, kdo získal movitou věc s vědomím, že vlastnické právo bylo nabyto od neoprávněného."

[10] § 1113 NOZ: „Ustanovení § 1110 až 1112 se nepoužijí, pokud se jedná o investiční nástroj, cenný papír nebo listinu vystavené na doručitele nebo o věci nabyté ve veřejné dražbě, v dražbě při výkonu rozhodnutí nebo při provádění exekuce prodejem movitých věcí nebo o věci nabyté při obchodu na komoditní burze."

[11] § 984 NOZ.

[12] § 985 a § 986 NOZ.

 

Pro více informací nás kontaktujte:

JUDr. Mojmír Ježek, Ph.D.

ECOVIS ježek, advokátní kancelář s.r.o.
Betlémské nám. 6
110 00 Praha 1
e-mail: mojmir.jezek@ecovislegal.cz
www.ecovislegal.cz

O ECOVIS ježek, advokátní kancelář s.r.o.:

Česká advokátní kancelář ECOVIS ježek se ve své praxi soustřeďuje především na obchodní právo, nemovitostní právo, vedení sporů, ale i financování a bankovní právo a poskytuje plnohodnotné poradenství ve všech oblastech, a tvoří tak alternativu pro klienty mezinárodních kanceláří. Mezinárodní rozměr poskytovaných služeb je zajištěn dosavadními zkušenostmi a prostřednictvím spolupráce s předními advokátními kancelářemi ve většině evropských zemí, USA a dalších jurisdikcích v rámci sítě ECOVIS působící v 75 zemích celého světa. Členové týmu advokátní kanceláře ECOVIS ježek mají dlouholeté zkušenosti z předních mezinárodních advokátních a daňových firem v poskytování právního poradenství nadnárodním korporacím, velkým českým společnostem, ale i středním firmám a individuálním klientům. Více informací na www.ecovislegal.cz.

Informace obsažené na této webové stránce jsou právnickou reklamou. Nepovažujte nic na této webové stránce za právní poradenství a nic na této webové stránce nepředstavuje vztah advokát-klient. Předtím, než začnete jednat o čemkoliv, o čem si na těchto stránkách přečtete, domluvte si právní konzultaci s námi. Dosavadní výsledky nejsou zárukou budoucích výsledků a předchozí výsledky neznamenají ani nepředpovídají budoucí výsledky. Každý případ je jiný a musí být posuzován podle vlastních okolností.