V tomto článku se dozvíte vše důležité o řádnosti vyúčtování služeb a splatnosti přeplatku či nedoplatku podle zákona č. 67/2013 Sb. včetně aktuálních změn v legislativy či závěrů rozhodovací praxe vrcholných soudů.
Současná právní úprava
Zákon č. 67/2013 Sb. zákon, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o službách“), obsahuje klíčové ustanovení § 7, které specifikuje náležitosti vyúčtování služeb, včetně stanovení splatnosti přeplatků a nedoplatků.
Dle § 7 odst. 1 zákona o službách je poskytovatel služeb povinen vyhotovit a doručit vyúčtování každému příjemci služeb nejpozději do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období. Dle § 7 odst. 2 zákona o službách musí poskytovatel služeb v řádném vyúčtování uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.
V návaznosti na doručení vyúčtování dojde k finančnímu vyrovnání v souladu s ustanovením § 7 odst. 3 zákona o službách. Příjemce bude buď povinen k úhradě nedoplatku, nebo bude zjištěn přeplatek. Délka lhůty k jejich vyrovnání záleží na dohodě stran. Zákon o službách ve svém § 7 odst. 3 podpůrně stanoví splatnost nejpozději 4 měsíce od doby, kdy bylo doručeno vyúčtování.
Sankce za prodlení dle zákona o službách
Dle § 13 odst. 1 zákona o službách nesplní-li poskytovatel služeb některou ze svých povinností stanovených zákonem o službách, zejména nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování, je povinen zaplatit nájemci pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním nájemce. Pokud nebyla výše pokuty sjednána, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení, a to dle § 13 odst. 2 zákona o službách.
Aby mohla být výše uvedená povinnost podle § 7 odst. 1 zákona o službách považována za splněnou, musí být doručené vyúčtování řádné, tj. musí obsahovat náležitosti uvedené v § 7 zákona o službách, resp. ve smlouvě mezi poskytovatelem a příjemcem a příslušných právních předpisech. Další informace o pokutě za prodlení dle zákona o službách naleznete v našem obecném článku na následujícím odkaze: Pokuta za prodlení s poskytnutím vyúčtování služeb u nájmu bytů nebo v našem podrobnějším článku s příslušnou judikaturou na tomto odkaze: Snížení a zánik nároku na pokutu za pozdní vyúčtování.
Novela zákona o službách
Novelou zákona o službách zákonem č. 424/2022 Sb. účinnou od 1. ledna 2023 (dále jen „Novela“) došlo k významné změně v § 7 odst. 3 zákona o službách, kdy se výslovně stanoví, že vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku a splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku. Novela tak přinesla zásadní změny v oblasti řádnosti vyúčtování a splatnosti přeplatků či nedoplatků, které jsou v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí vrcholných soudů, která bude rozebrána níže v tomto článku.
Důvodová zpráva k této novele, která je přílohou již schváleného návrhu zákona ve sněmovním tisku 199/0 (dále jen „Důvodová zpráva“) uvádí následující:
„Tato změna se navrhuje v souvislosti s vyhláškou č. 376/2021 Sb., která novelizovala vyhlášku č. 269/2015 Sb. Došlo totiž k významnému rozšíření rozsahu informací, které musí poskytovatel služeb uvést ve vyúčtování, a které se přitom nevztahují k nedoplatku za služby. Není např. důvodné, aby neuvedení internetových stránek, kde je možné seznámit se s možnostmi zvýšení energetické účinnosti, způsobilo, že se nedoplatek nestane splatným. Případné opomenutí takové povinnosti je podrobeno dostatečné sankci podle § 13 zákona. Zároveň se výslovně stanoví, že vady vyúčtování nemají vliv na splatnost přeplatku. Nelze připustit, aby poskytovatel služeb odpíral vrátit příjemci služeb přeplatek na zálohách za služby s poukazem na vady vyúčtování, když vyúčtování vypracovává (nebo nechává vypracovat třetí osobou) on sám.“
Vady, které mají dle Důvodové zprávy vliv na vypočtenou výši nedoplatku, jsou např:
- chybné uvedení podlahové plochy bytu příjemce služeb nebo chybný výpočet započitatelné podlahové plochy, které vedou k chybně vypočtené výši nedoplatku;
- chybné údaje o odečtech na měřidlech (ať už tepla nebo na vodoměrech), které vedou k chybně vypočtené výši nedoplatku;
- uvedení a použití chybných koeficientů pro přepočty odečtů měřidel, které vedou k chybně vypočtené výši nedoplatku;
- uvedení chybné částky nákladů na vytápění nebo na poskytování teplé vody za celou zúčtovací jednotku, která se rozúčtovává mezi příjemce služeb, vedoucí k chybně vypočtené výši nedoplatku;
- chybný výpočet průměrné výše spotřební složky nákladů na vytápění na 1 m² započitatelné podlahové plochy v zúčtovací jednotce (např. opomenutím údajů od některého z příjemců služeb), které vede ke špatnému určení limitních hodnot, a tedy chybnému určení výše spotřební složky nákladů u příjemců služeb, kteří vybočili z limitních hodnot, což vede samozřejmě k chybnému rozúčtování nákladů na vytápění v celé zúčtovací jednotce, a tedy i k chybně vypočtené výši nedoplatku;
- prostématematické chyby při výpočtu, které vedou k chybně vypočtené výši nedoplatku.
Naopak vady, které dle Důvodové zprávy nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku, jsou např:
- chybně uvedené číslo bytu;
- chybně uvedené jméno příjemce služeb (typicky v případech změn příjmení žen v souvislosti s uzavřením nebo rozvedením manželství během zúčtovacího období);
- neuvedení informace o použité skladbě zdrojů energie a o souvisejících ročních emisích skleníkových plynů za zúčtovací jednotku za poslední kalendářní rok v případech stanovených prováděcí vyhláškou;
- popis jednotlivých daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, které jsou zahrnuty v ceně tepelné energie dodané poskytovateli služeb ze soustav dálkového vytápění a které se přímo vztahují k množství dodané tepelné energie, v případech stanovených prováděcí vyhláškou;
- v grafické podobě vyhotovené srovnání náměru na instalovaných měřidlech podle zákona o metrologii nebo instalovaných zařízeních pro rozdělování nákladů na vytápění u příjemce služeb za aktuální zúčtovací období a za stejné období předchozího roku upravené s ohledem na klimatické podmínky v těchto obdobích postupem podle přílohy č. 4 prováděcí vyhlášky;
- kontaktní údaje pro veřejnost nejméně jednoho energetického konzultačního a informačního střediska sídlícího ve vyšším územním samosprávném celku, v němž se nachází zúčtovací jednotka.
Dosavadní rozhodovací praxe vrcholných soudů ČR
Dosavadní rozhodovací praxe vrcholných soudů, zejména Nejvyššího soudu ČR, hrála klíčovou roli při formování výkladu řádného vyúčtování služeb a splatnosti přeplatků či nedoplatků. Níže je uveden přehled klíčových rozhodnutí spolu s vybranými citacemi.
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 312/2018: „V posledně uvedeném rozhodnutí pak Nejvyšší soud rovněž dovodil, že není-li vyúčtování věcně správné (řádné), nesplnil pronajímatel (poskytovatel služeb) svoji povinnost vyúčtovat nájemci (příjemci služeb) skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby, že tato povinnost tak nadále trvá a žalobu na její uložení pronajímateli – logicky vzato – nelze zamítnout s odůvodněním, že byla již splněna (zanikla splněním), a že v řízení o stanovení povinnosti provést vyúčtování služeb poskytovaných s nájmem (proto) soud zkoumá (je povinen zkoumat) i otázku, zda vyúčtování služeb, s nímž žalovaný (pronajímatel) seznámil žalobce (nájemce) před zahájením řízení či v jeho průběhu, bylo řádné (tj. v souladu s nájemní smlouvou a s právními předpisy jej regulujícími).“
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2338/2018: „Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že o vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytů lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování (ani částečně). Aby se tak mohlo stát, musel by pronajímatel vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši.“
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3141/2021: „Podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo provedeno řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) a nájemce s ním byl seznámen (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 5417/2016). O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze tedy hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši.“
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2181/2022: „Soud tedy v řízení o zaplacení nedoplatku (přeplatku) zkoumá, zda vyúčtování služeb bylo provedeno řádně a stalo se splatným. Tím, zda je vyúčtování služeb řádné (a uplatněný nárok tudíž důvodný), se soud zabývá bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky (srov. § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.), neboť ani absence námitek nemůže zhojit případné nesprávnosti ve vyúčtování.“
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 26 Cdo 731/2023: „V soudní praxi (…) není pochyb, že je-li předmětem sporu nedoplatek (přeplatek) plynoucí z vyúčtování služeb nebo splnění povinnosti poskytovatele služeb provést vyúčtování, musí se soud zabývat tím, zda vyúčtování, které poskytovatel služeb provedl, je řádné (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími), neboť pouze v případě, že vyúčtování služeb obsahuje všechny předepsané náležitosti a je v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši, může vyúčtování přivodit splatnost nedoplatku (přeplatku) plynoucího z tohoto vyúčtování a poskytovatel služeb splnit svou povinnost vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby za každé zúčtovací období.“. Dále pak dovolací soud v tomto rozsudku rozvedl, že: „Má-li soud učinit závěr, jestli je nedoplatek či přeplatek z vyúčtování služeb splatný, nebo zda poskytovatel služeb splnil svou povinnost provést vyúčtování, musí posoudit, zda je vyúčtování řádné. Z úřední povinnosti však zkoumá zejména to, zda poskytovatel služeb uvedl ve vyúčtování všechny právními předpisy předepsané náležitosti a zda je dostatečně srozumitelné, tedy zda příjemce služeb byl schopen podle něj zkontrolovat správnost údajů o své spotřebě a o způsobu rozúčtování, zjišťuje tedy jen takové údaje, které jsou bez dalšího z vyúčtování patrné.“
Shrnutí závěrů této ustálené rozhodovací praxe:
- Není-li vyúčtování věcně správné, tj. řádné, nesplnil poskytovatel služeb svou povinnost vyúčtovat příjemci služeb skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby, a tato povinnost tak nadále trvá.
- Podmínkou splatnosti nedoplatku i přeplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo provedeno řádně a nájemce s ním byl seznámen.
Výklad novely v nejnovějším rozsudku Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud poskytl ve svém rozsudku sp. zn. 26 Cdo 2198/2024 ze dne 11.12.2024 snad první výklad novely č. 424/2022 Sb. Klíčové pasáže tohoto rozsudku zní následovně:
„13. Ze závěrů citované judikatury lze i nadále vycházet, byť s určitou modifikací způsobenou tím, že zákon č. 67/2013 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2023 novelizován zákonem č. 424/2022 Sb., podle něhož § 7 odst. 3 a § 8 tohoto zákona zní:(...)
14. Z citovaného znění § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb. nyní plyne, že vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku, která nastává v zákonné lhůtě (nejpozději do 4 měsíců od doručení vyúčtování), a že na splatnost nedoplatku nemají vliv takové vady, které nezmění jeho výši. Tyto vady lze označit jako „formální“ a důvodová zpráva k nim řadí mimo jiné např. chybně uvedené číslo bytu,(...)[již uvedeno výše v tomto článku].
15. Současné znění § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 Sb. je třeba vyložit tak, že příjemce služeb je povinen vznést námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování do 30 dnů od jeho doručení, případně do 30 dnů od doložení podkladů pro vyúčtování, jinak se má za to, že s vyúčtováním souhlasí, tedy nastává fikce, že vyúčtování je řádné. I když důvodová zpráva o tom mlčí, lze předpokládat, že úmyslem zákonodárce bylo předejít tomu, aby se spory o správnost (řádnost) vyúčtování vedly „do nekonečna“, obvykle v souvislosti se soudním řízením o zaplacení nedoplatku (přeplatku) z vyúčtování.
16. Vzhledem k tomu, že zákon č. 424/2022 Sb. neobsahuje žádná přechodná ustanovení, nezbývá než dovodit, že se podle něj postupuje ode dne jeho účinnosti 1. 1. 2023, což znamená, že se vztahuje na vyúčtování služeb vyhotovených po tomto datu, byť se mohou (jako v dané věci) týkat i dřívějšího období.“
Nejvyšší soud tak zajímavým způsobem interpretoval novou právní úpravu, když přes absenci výslovné úpravy v důvodové zprávě dovodil účel námitkového řízení, a to zabránit nekonečným sporům o správnost vyúčtování. Tímto výkladem nalezl způsob, jak uvést novou právní úpravu do souladu se svou dosavadní judikaturou, která se dlouhodobě osvědčovala v praxi. Zatímco dříve řádnost vyúčtování zkoumaly soudy vždy z úřední povinnosti, nyní je tento přezkum podmíněn včasným uplatněním námitek ze strany příjemce služeb, čímž se prakticky dosahuje stejného účelu, ale efektivnější cestou.
Závěr
Rozhodnutí Nejvyššího soudu přináší výkladová pravidla pro aplikaci novely č. 424/2022 Sb. Významné je především potvrzení, že dřívější judikatura NS ohledně řádnosti vyúčtování zůstává nadále použitelná, byť s modifikacemi vyplývajícími z novely. Tím je zajištěna žádoucí kontinuita rozhodovací praxe.
Zásadní změnou je nová koncepce námitkového řízení, kdy při absenci včasných námitek nastává fikce řádnosti vyúčtování. Tato úprava směřuje k posílení právní jistoty a procesní ekonomie, zároveň však vyžaduje aktivní přístup příjemců služeb při kontrole vyúčtování.
Soud také potvrdil, že nová pravidla se aplikují na všechna vyúčtování vyhotovená po 1.1.2023, i když se týkají dřívějšího období. Tím je zajištěn jednotný přístup k aplikaci nové právní úpravy. Ve světle tohoto rozhodnutí lze očekávat, že se další judikatura zaměří především na konkrétní posuzování vad vyúčtování a jejich vlivu na splatnost.
Pro více informací nás kontaktujte na:
ECOVIS ježek, advokátní kancelář s.r.o.
Betlémské nám. 6
110 00 Praha 1
e-mail: mojmir.jezek@ecovislegal.cz
www.ecovislegal.cz
O ECOVIS ježek, advokátní kancelář s.r.o.
Česká advokátní kancelář ECOVIS ježek se ve své praxi soustřeďuje především na obchodní právo, nemovitostní právo, vedení sporů, ale i financování a bankovní právoa poskytuje plnohodnotné poradenství ve všech oblastech, a tvoří tak alternativu pro klienty mezinárodních kanceláří. Mezinárodní rozměr poskytovaných služeb je zajištěn dosavadními zkušenostmi a prostřednictvím spolupráce s předními advokátními kancelářemi ve většině evropských zemí, USA a dalších jurisdikcích v rámci sítě ECOVISpůsobící v 75 zemích celého světa. Členové týmu advokátní kanceláře ECOVIS ježekmají dlouholeté zkušenosti z předních mezinárodních advokátních a daňových firem v poskytování právního poradenství nadnárodním korporacím, velkým českým společnostem, ale i středním firmám a individuálním klientům. Více informací na www.ecovislegal.cz.
