Velká novela zákona o obchodních korporací (ZOK) 2020

Velká novela zákona o obchodních korporací 2020

Novela zákona o obchodních korporacích, zákon č. 90/2012 Sb., v platném znění (dále jen „ZOK“), která byla dne 13.2.2020 zveřejněna ve Sbírce zákonů pod č. 33/2020 Sb. nebude účinnosti k 1.1.2021.

Velká část navrhovaných změn souvisí s tím, že text ZOK je poměrně novým předpisem, jehož aplikace v praxi ukázala mnohé legislativní nepřesnosti, mezery a výkladové problémy. Novela problematická ustanovení reviduje a doplňuje tak, aby byla v praxi aplikovatelná. Další velkou oblastí, která se stala cílem novely je snížení administrativní a regulatorní zátěže obchodních korporací tam, kde tato zátěž není nutná. Mnohé, dosud obligatorní, povinnosti nahrazuje autonomií vůle obchodních korporací a jejich orgánů, která by měla být ostatně vůdčím principem soukromého práva. Dále se novela snaží o novou úpravu monistického systému akciové společnosti, která by mohla obstát vedle moderních úprav, které jsou součástí legislativ mnoha západoevropských států. Konečně, novela se dotýká také problému mnoha „neaktivních“ společností, a upravuje postup státní správy v případě, že se o existenci takové mrtvé společnosti dozví.

Obdobně jako i u minulých změn budou obchodní korporace povinny přizpůsobit zakladatelské právní jednání nové úpravě a doručit jej do sbírky listin, a to nejpozději do 1.1.2022. Pokud tak neučiní anebo nezapíší do obchodního rejstříku zápis skutečnosti, jež se dosud nezapisovala, nebo do sbírky listin neuloží listinu, jež se dosud neukládala, zapsaná osoba podá návrh na zápis do 30.6.2021 rejstříkový soud ji vyzve a stanoví ve výzvě dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti; uplyne-li dodatečná lhůta marně, soud na návrh rejstříkového soudu nebo osoby, která na tom osvědčí právní zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci.

Advokátní kancelář ECOVIS ježek pro Vás připravila přehled nejzásadnějších změn, které novela ZOK od 1.1.2021 přinese do českého právního řádu.

Splácení základního kapitálu u tzv. nízkokapitálových společností

Ustanovení § 23 odst. 1 ZOK v současném znění stanoví povinnost splatit peněžitý vklad společníka do kapitálové společnosti na zvláštní účet u banky nebo spořitelního či úvěrového družstva, který zřídí správce vkladu. Zákonodárce v tomto ustanovení však nijak nezohlednil skutečnost, že úprava v ZOK připouští také existenci tzv. nízkokapitálových společností (tj. úpravu, podle které je minimálním vkladem společníka do kapitálové společnosti vklad ve výši 1,- Kč). Prakticky se tato skutečnost projevuje tak, že po založení nízkokapitálové společnosti, kdy peněžitý vklad představuje například pouhou 1,- Kč, je nutné zřídit zvláštní účet v bance pro složení této 1,- Kč. S tímto jsou spojeny další náklady, stejně jako další administrativa a časová náročnost. Návrh novely ZOK sice zachovává původní pravidlo, že splatit peněžité vklady lze výlučně na zvláštní bankovní účet. Z tohoto pravidla následně stanoví výjimku, že v případech, kdy výše těchto vkladů nepřesáhne 20.000,- Kč, je možné splatit vklady v hotovosti přímo do rukou správce vkladu.

Hranice 20.000,- Kč byla zvolena s přihlédnutím k úpravě v původním obchodním zákoníku (platném do 31.12.2013), která upravovala minimální výši peněžitého vkladu právě na 20.000,- Kč. Praktický dopad novelou navrženého znění je snížení administrativní zátěže kladené na obchodní korporace, stejně jako odstranění přílišné regulativnosti právní úpravy. U nízkokapitálových společností, jejichž základní kapitál nepřesáhne 20.000,- Kč by tedy mělo být od 1.1.2021 možné splatit peněžité vklady společníků v hotovosti přímo správci vkladu, kterým může být například notář, případně jeden ze společníků.

Podle důvodové zprávy má nová právní úprava za cíl zlevnit a zrychlit zakládání nízkokapitálových společností, aby bylo možné takovou společnost založit v rámci jedné návštěvy notáře.

Nová povinnost pro právnické osoby ve volených orgánech obchodních korporací

V souladu s ustanovením § 154 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („občanský zákoník“) je možné, aby funkci v kontrolních či statutárních orgánech právnické osoby vykonávala další právnická osoba. Občanský zákoník v této situaci připouští dvě varianty. Právnická osoba vykonávající takovou funkci zmocní jinou fyzickou osobu, aby ji zastupovala v rámci výkonu této funkce, nebo tuto právnickou osobu zastupuje člen jejího statutárního orgánu. Z hlediska úpravy ZOK může problém představovat situace, kdy tuto právnickou osobu (kapitálovou společnost nebo družstvo) bude zastupovat člen jejího statutárního orgánu, kterým je také právnická osoba. Podle této úpravy není ani vyloučeno, aby zvolená právnická osoba zmocnila více osob, přičemž nikde není stanoveno, zda tyto osoby jednají jako společní zástupci, nebo zda jedná každá samostatně.

Výše uvedená úprava občanského zákoníku může, při své aplikaci na kapitálové společnosti, respektive obchodní korporace obecně, založit poměrně zásadní netransparentnost ve struktuře obchodní korporace a jejích volených orgánů. V praxi může snadno vzniknout situace, kdy se vytvoří řetězec právnických osob, a lze jen velmi těžko posoudit, kdo za tyto právnické osoby reálně jedná. Novela ZOK zakotvuje povinnost právnické osoby, která vykonává funkci voleného orgánu v kapitálové společnosti nebo v družstvu, aby bez zbytečného odkladu po jmenování do funkce zmocnila jedinou fyzickou osobu, která splňuje zákonné požadavky a předpoklady pro výkon dané funkce. Pokud právnická osoba jmenovaná do funkce voleného orgánu kapitálové společnosti takovou fyzickou osobu nezmocní, nebude možné právnickou osobu jakožto člena voleného orgánu zapsat do obchodního rejstříku. Zároveň novela upravuje zánik funkce právnické osoby ve volených orgánech za předpokladu, kdy nedojde ke zmocnění fyzické osoby a jejímu zápisu do obchodního rejstříku do tří měsíců od vzniku funkce (zvolení) právnické osoby do statutárního orgánu kapitálové společnosti. Zánik funkce a následný výmaz z obchodního rejstříku nastane ze zákona, a tudíž naprosto nezávisle na vůli statutárního orgánu, či samotné obchodní korporace.

Výmaz některých údajů ze společenské smlouvy či stanov u kapitálových společností

Současná úprava v ZOK připouští vypuštění údajů ze společenské smlouvy či stanov, které jsou ve společenské smlouvě či stanovách uvedeny při založení kapitálových společností. Konkrétně se jedná o údaje, které po založení společnosti a splnění vkladové povinnosti přestávají být potřeba (zejm. vkladová povinnost zakladatelů, volba prvních členů statutárního orgánu, určení správce vkladu či ocenění nepeněžitého vkladu). Z praktického hlediska se však objevují nejasnosti ohledně toho, zda je takové vypuštění obsoletních ustanovení společenské smlouvy její změnou, či nikoli. Zákon totiž v nynějším znění tuto otázku neřeší a praxe je v současnosti taková, že pokud má dojít k vypuštění těchto údajů ze společenské smlouvy, jedná se o změnu společenské smlouvy nebo stanov. Tato změna je u kapitálových společností možná pouze na základě rozhodnutí valné hromady, nebo dohody všech společníků, přičemž takové rozhodnutí či dohodu je nutné osvědčit veřejnou listinou (notářským zápisem). Tím vznikají společnostem další náklady. V rámci odborné veřejnosti se již od nabytí účinnosti ZOK objevily názory, které vypuštění těchto údajů nepovažovaly za změnu společenské smlouvy či stanov. Novela tento výkladový problém výslovně řeší, a zásadně zjednodušuje vypuštění těchto údajů, když stanoví, že vypuštění těchto údajů se nepovažuje za změnu společenské smlouvy či stanov. Dále novela připouští, aby společenská smlouva či stanovy svěřily rozhodnutí o vypuštění těchto údajů ze společenské smlouvy do působnosti statutárních orgánů.

Prolomení kogentního zákazu převodu podílu ve veřejné obchodní společnosti?

Otázka možnosti převodu obchodního podílu ve veřejné obchodní společnosti byla otázkou řešenou již za účinnosti obchodního zákoníku. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 646/2008 výslovně vyloučil, aby na základě uzavření smlouvy o převodu podílu ve veřejné obchodní společnosti došlo ke změně společníků této osobní společnosti. Změnu v osobě společníků soud připustil pouze na základě změny společenské smlouvy, kdy dojde k vystoupení jednoho společníka a vznikne účast společníka nového. Současná právní úprava účinná od 1. 1. 2014 tento přístup převzala a převod obchodního podílu ve veřejné obchodní společnosti v ustanovení § 116 ZOK výslovně zakazuje. S ohledem na společné a nerozdílné ručení společníků osobních společností za závazky společnosti, je tato právní úprava v zásadě logickým důsledkem osobní povahy veřejné obchodní společnosti. I přes tento závěr novela ZOK převod podílu ve veřejné obchodní společnosti připouští. Tato zásadní změna není navrhovatelem v novele považována za zásah do osobní povahy veřejné obchodní společnosti s odůvodněním, že nové znění zákona stále vyžaduje souhlas všech ostatních společníků s převodem podílu. Společník, který je převodcem, zároveň ze zákona ručí společnosti za všechny dluhy, které byly převedeny na nabyvatele v souvislosti s převodem podílu, a převodce – původní společník se tak dostává automaticky do pozice ručitele. Z pohledu zákonodárce by měla tato změna učinit úpravu veřejných obchodních společností otevřenější, flexibilnější a měla by šetřit náklady s ohledem na skutečnost, že bude možný převod podílu na základě smlouvy o převodu podílu, bez nutnosti změny společenské smlouvy. Základním argumentem je, že výměna společníka ve veřejné obchodní společnosti je možná i podle současné právní úpravy, a to pomocí institut vystoupení společníka, a vstupu jiného – na základě změny společenské smlouvy. Zároveň je nutné stanovit u vystupujícího společníka vypořádací podíl na základě mimořádné účetní závěrky, což u větších společností může představovat nemalé náklady v řádech desítek tisíc korun.

Změna společenské smlouvy u osobních společností

Současné znění § 99 ZOK odst. 1 stanoví, že společenskou smlouvu lze měnit pouze dohodou všech společníků. Přičemž má-li být takovou změnou společenské smlouvy zasahováno do práv společníků, je podle odstavce druhého třeba souhlasu těch společníků, do jejichž práv se zasahuje. Tato úprava vyvolává v praxi výkladové nejasnosti. Ustanovení § 99 odst. 1 lze chápat jako kogentní ustanovení, podle kterého je změna společenské smlouvy možná pouze na základě dohody všech společníků, přičemž není možné toto pravidlo upravit smluvně jinak. Druhý výklad považuje ustanovení § 99 odst. 1 za dispozitivní, a to právě s odkazem na odst. 2. Podle druhého výkladu je tedy možné se smluvně odchýlit od pravidla v odst. 1 (na změně společenské smlouvy se musí dohodnout všichni společníci) a stanovit, že společenskou smlouvu lze měnit i na základě většiny hlasů. Jakmile se ale tato změna bude týkat práv a povinností určitého společníka, je kogentně nutný souhlas tohoto společníka.

Domněnku o kogentnosti ustanovení § 99 odst. 1 zakládala zejména formulace „pouze dohodou všech společníků“. Zákonodárce na základě praktických zkušeností s aplikací tohoto ustanovení dospěl k závěru, že kogentnost ustanovení § 99 odst. 1 ZOK není žádoucí, a je nutné respektovat autonomii vůle smluvních stran. Z dosavadního znění § 99 odst. 1 tedy bylo v navrhovaném znění ZOK vypuštěno problematické slovo „pouze“. Nově tedy má být možné stanovit ve společenské smlouvě, že její změna je možná na základě většiny hlasů všech společníků, přičemž tato většina může být stanovena jako většina prostá (nadpoloviční), nebo kvalifikovaná.

Obchodní vedení osobních společností

Výkladové nejasnosti v dosavadní právní úpravě vzbuzuje i otázka, kterému orgánu v osobních společnostech náleží obchodní vedení. Ustanovení § 106 ZOK připouští dvojí výklad. Dle prvního výkladu obchodní vedení osobní společnosti náleží pouze jejímu statutárnímu orgánu. Naproti tomu druhý výklad trvá na tom, že s ohledem na povahu osobních společností, náleží obchodní vedení, správa a řízení osobní společnosti všem jejím společníkům, kteří splňují zákonné podmínky pro to být členem voleného orgánu obchodí korporace.

Návrh novely ZOK odstraňuje výkladové nejasnosti a zakotvuje pravidlo, že obchodní vedení společnosti náleží každému společníkovi, který je statutárním orgánem. Statutárním orgánem osobní společnosti je potom ze zákona každý její společník, pokud společenská smlouva nestanoví jinak. Určení statutárního orgánu podle společenské smlouvy lze měnit její změnou, tedy buď dohodou všech společníků, případně se souhlasem většina společníků, pokud je tak upraveno ve společenské smlouvě. Zároveň zakotví právo nejvyššího orgánu osobní společnosti udělovat pokyny statutárnímu orgánu rozhodnutím, které bylo přijato většinou hlasů, a to právě ve vztahu k obchodnímu vedení. Zachovává se tak základní princip osobních společností, podle kterého se na vedení a správě společnosti zásadně podílejí všichni společníci, ale zároveň tato úprava umožňuje svěřit obchodní vedení v běžných záležitostech společnosti jen některý společníkům, při zachování kontroly ze strany ostatních společníků.

Možnosti společníka domáhat se neplatnosti usnesení nejvyššího orgánu osobní společnosti

Současná právní úprava umožňuje u kapitálových společností domáhat se u soudu vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. U osobních společností ZOK tuto úpravu neobsahuje.

Dle § 108a odst. 1 návrhu novely ZOK má být umožněno každému společníkovi nebo likvidátorovi, aby se dovolával neplatnosti rozhodnutí nejvyššího orgánu podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Nepředpokládá se však, že by bylo vhodné vzhledem k povaze osobních společností převzít institut protestu, který musí návrhu na neplatnost usnesení valné hromady u kapitálových společností předcházet. Navrhovaná úprava pro osobní společnosti tedy institut protestu neobsahuje.

Snížení nákladů pro kapitálové společnosti u rozhodování per rollam

Současná právní úprava rozhodování per rollam (rozhodování mimo valnou hromadu) může pro kapitálové společnosti představovat poměrně nákladné a komplikované řešení v situaci, kdy výsledné rozhodnutí valné hromady musí mít formu veřejné listiny (notářského zápisu). Každé samostatné vyjádření společníků a akcionářů musí mít v takovém případě formu notářského zápisu, což při větším počtu společníků nebo akcionářů může představovat značné náklady. Dle § 175 odst. 3 a 419 odst. 2 návrhu novely ZOK má dojít ke změně právní úpravy tak, aby postačilo rozeslání kopie veřejné listiny o návrhu rozhodnutí všem společníkům či akcionářům, čímž zanikne povinnost vyhotovení notářského zápisu pro každé jednotlivé vyjádření společníka či akcionáře.

Smlouva o výkonu funkce

Návrh novely zavádí ve vztahu ke smlouvě o výkonu funkce několik poměrně zásadních změn. V prvé řadě se mění důsledky, které bude mít neschválení smlouvy o výkonu funkce nejvyšším orgánem kapitálové společnosti. Současná právní úprava v § 59 odst. 2 ZOK důsledky neschválení smlouvy o výkonu funkce výslovně neupravuje, výkladem je však možné dovodit, že neschválení smlouvy o výkonu funkce bude mít na základě § 48 ZOK za následek její relativní neplatnost (tzn. je neplatná, pokud se této neplatnosti oprávněná osoba dovolá). To ovšem znamená, že do doby, než bude smlouva prohlášena za neplatnou, zůstává v platnosti. Neplatnosti se přitom lze dovolat do šesti měsíců ode dne, kdy se o neplatnosti oprávněná osoba dozvěděla nebo dozvědět měla a mohla (subjektivní lhůta), nejdéle však do deseti let ode dne, kdy došlo k uzavření takové smlouvy (objektivní lhůta). V praxi tak mohlo dojít k situaci, kdy statutár vykonával svou funkci téměř deset let na základě smlouvy, která byla následně prohlášena za neplatnou a veškerá právní jednání takového statutára jménem společnosti mohla být zpochybněna.

Návrh novely výslovně stanoví, že bez schválení nejvyššího orgánu nenabývá smlouva o výkonu funkce účinnosti. Jakmile je smlouva o výkonu funkce schválena, stává se účinnou ke dni jejího uzavření, respektive ke dni vzniku funkce člena voleného orgánu, podle toho, který z těchto dnů nastal později.

Důvodová zpráva uvádí, že tato změna má být přijata za účelem zjednodušení aplikační praxe. Uvedené pravidlo je ovšem konstruováno jako dispozitivní a nejvyšší orgán může zvolit i jiný okamžik nabytí účinnosti.

Bezplatný výkon funkce člena voleného orgánu

Podle současné úpravy § 59 odst. 3 ZOK platí, že „Není-li odměňování ve smlouvě o výkonu funkce sjednáno v souladu s tímto zákonem, platí, že výkon funkce je bezplatný.“ Navržená novela ZOK toto pravidlo zpřesňuje tak, že se má nadále uplatňovat pouze ve vztahu ke kapitálovým společnostem.

Současná právní úprava počítá s případy, kdy se smlouva o výkonu funkce stane neplatnou z důvodu na straně obchodní korporace (případně není bez zbytečného odkladu po vzniku funkce člena voleného orgánu schválena nejvyšším orgánem). V těchto případech se za výkon funkce stanoví odměna obvyklá s ohledem na okolnosti konkrétního případu. Novela rozšiřuje toto ustanovení tak, že odměna obvyklá za výkon dané funkce se použije i v případech, kdy bude smlouva o výkonu funkce neplatná z důvodu vyšší moci, nebo z jiného důvodu nezávislého na vůli člena voleného orgánu, jehož smlouva se stala neplatnou (respektive nenabyla účinnosti, podle nového ustanovení § 59 odst. 3 novely ZOK, srov. výše). Doplnění tohoto ustanovení sleduje ochranu člena voleného orgánu kapitálové společnosti, po němž nelze požadovat, aby vykonával svoji funkci bezplatně. Zejména rozšíření o vyšší moc obecně, a to bez limitace na to, zda vyšší moc bránila obchodní korporaci v uzavření smlouvy, nebo členovi voleného orgánu. Druhým nově doplněným důvodem jsou jiné překážky vzniklé nezávisle na vůli člena voleného orgánu. Jedná se o sběrnou kategorii důvodů, pro které se neuplatní pravidlo o bezplatném výkonu funkce. Napříště tedy bude platit, že jakékoli překážky vzniklé nezávisle na vůli člena voleného orgánu kapitálové společnosti, které brání uzavření smlouvy, budou důvodem, pro který není výkon funkce bezplatný, ale uplatní se odměna obvyklá v době vzniku funkce v závislosti na konkrétních okolnostech.

Ustanovení § 59 ZOK po novele by mělo výslovně upravovat případný rozpor mezi smlouvou o výkonu funkce a společenskou smlouvou. Stávající úprava tento rozpor přímo neřešila. Oproti tomu návrh novely zakotvuje, že v případě rozporu mezi pravidly ve společenské smlouvě a smlouvě o výkonu funkce, uplatní se pravidla obsažená ve společenské smlouvě. Tím se má předejít obcházení vůle společníků vyjádřené ve společenské smlouvě. To ovšem neplatí v případě, že smlouva o výkonu funkce bude schválena většinou společníků vyžadovanou pro změnu společenské smlouvy. Tehdy dojde k prolomení obecných pravidel společenské smlouvy, a převáží pravidlo přijaté ve smlouvě o výkonu funkce. Racionalita uvedeného přístupu spočívá v tom, že ochranná funkce ustanovení o přednosti společenské smlouvy přestává mít v případě, že je smlouva o výkonu funkce schválena většinou, která postačuje pro změnu společenské smlouvy, význam.

Mzda a jiné plnění zaměstnanci, který je členem voleného orgánu, nebo osobou jemu blízkou

Zákon o obchodních korporacích v současném znění v § 61 odst. 3 stanoví, že mzda i jiné plnění zaměstnanci, který je současně i členem statutárního orgánu společnosti, nebo osobě jemu blízké, lze poskytnout pouze se souhlasem orgánu, který schvaluje smlouvu o výkonu funkce. Návrh novely počítá s tím, že uvedené ustanovení bude bez náhrady zrušeno.
Samotné ustanovení § 61 odst. 3 je přitom reliktem nepřijatého pravidla z návrhu zákona o obchodních korporacích, které mělo upravovat souběh několika funkcí člena orgánu. Ačkoli ustanovení přijato nebylo, jeho část týkající se schvalování odměn z pracovněprávních vztahů zůstala, a navíc se rozšířila i na činnosti mimo obchodní vedení společnosti, a dokonce i na osoby členovi voleného orgánu blízké. Přestože je pravdou, že jeho aplikací může docházet k řadě absurdních situací, nelze přehlédnout možný střet zájmů při schvalování výše odměn ať již samotného člena orgánu nebo osoby jemu blízké.

Důvodová zpráva v této souvislosti odkazuje na pravidla o střetu zájmů v § 54 a násl. ZOK, která zůstávají zachována a považuje je v tomto ohledu za dostatečná. Situace ovšem není tak jednoznačná, neboť pro uzavření smlouvy mezi společností a členem jejího voleného orgánu, resp. s osobou jemu blízkou, se podle pravidel o střetu zájmů vyžaduje pouze informování kontrolního, případně nejvyššího orgánu. Uzavření smlouvy tak nepodléhá schválení, ale pouhému oznámení, na základě kterého může být zakázáno. Vyžaduje tedy aktivní jednání kontrolního, případně nejvyššího orgánu. Vedle toho nelze opomenout ani znění § 57 ZOK, který aplikovatelnost pravidel pro střet zájmu vylučuje pro smlouvy uzavírané v rámci běžného obchodního styku. Na druhou stranu je pravdou, že i zde se uplatní povinnost člena voleného orgánu postupovat v souladu s péčí řádného hospodáře.

Nová úprava monistického systému vnitřní struktury akciové společnosti

Další zásadní změnou, se kterou novela ZOK počítá, je jednoznačně nově navrhovaná koncepce monistického systému vnitřní struktury akciové společnosti. Nová úprava by na rozdíl od té současné měla reflektovat tradiční podobu monistického systému známou z právních řádů jiných evropských zemí.

Novela ZOK by měla v rámci monistické struktury vnitřního uspořádání akciové společnosti zrušit orgán statutárního ředitele. Jedinými obligatorně zřizovanými orgány by od účinnosti novely měla být valná hromada a správní rada. Správní radě by tak příslušelo jak obchodní vedení společnosti, tak dohled nad činností společnosti. Tímto by se mělo předejít výkladovým nejasnostem ohledně vzájemného postavení správní rady vůči statutárnímu řediteli, včetně sporů o rozdělení pravomocí a působnosti mezi tyto dva orgány. Podle současné úpravy totiž nelze jednoznačně určit, která ustanovení zakotvená v rámci úpravy dualistického systému akciové společnosti se mají aplikovat i v systému monistickém. Nově má být úprava monistického systému zakotvena výslovně, což by mělo přispět ke zvýšení právní jistoty všech subjektů, včetně akciových společností jako takových.

Správní rada akciové společnosti by měla mít podle novely obligatorně tři členy, neurčí-li stanovy vyšší počet. Pro akciové společnosti s jediným akcionářem je stanovena výjimka, kdy je připuštěna jednočlenná správní rada, resp. stanovy mohou určit i nižší počet členů správní rady než tři členy, které stanoví obecné pravidlo. Současně lze předpokládat, že ustanovení o kodeterminaci se na akciové společnosti s monistickým systémem vnitřního uspořádání neuplatní, jelikož již bude zákonem samostatně upraven.

Nová pravidla pro nakládání s neaktivními obchodními korporacemi

Novela ZOK si rovněž klade za cíl eliminovat existenci neaktivních obchodních korporací, respektive alespoň výrazně snížit jejich počet. Efektivním postihem neaktivních obchodních korporací, jehož důsledkem bude ve většině případů výmaz obchodní korporace z obchodního rejstříku, by mělo dojít ke snížení počtu případů daňových podvodů, v nichž jsou neaktivní obchodní korporace zneužívány jako tzv. bílí koně, či alespoň ke ztížení takového jednání. Skutečnost, že zpravidla nemají žádný postižitelný majetek, z něhož by bylo možné uhradit dlužné částky, stejně jako nemožnost dohledat konkrétní fyzickou osobu, která takovou obchodní korporaci řídí a která by mohla být povolána k odpovědnosti, vede k faktickému vyhýbání se (trestní i jiné) odpovědnosti. Navrhovaná úprava by tak měla vést nejen ke zvýšení transparentnosti podnikatelského prostředí a snížení rizika podvodného jednání v České republice, ale i ke zlepšení vymahatelnosti práva a zamezení vyhýbání se odpovědnosti za daňové (či jiné) podvody.

Dalším důsledkem navrhované novely bude „vyčištění“ obchodního rejstříku od neaktivních obchodních korporací a zvýšení naplněnosti sbírky listin, která je podle zhodnocení Ministerstva spravedlnosti v důvodové zprávě k novele ZOK již dlouhodobě na znepokojivě nízké úrovni. Ministerstvo spravedlnosti předpokládá, že zavedením účinné sankce proti neaktivním obchodním korporacím, které nezakládají účetní závěrky do sbírky listin, budou obchodní korporace obecně více dbát na důsledné plnění svých zákonných povinností a budou ve stanovených lhůtách pravidelně zakládat účetní závěrky do sbírky listin.

Postihnout neaktivní obchodní korporaci bude podlé nové úpravy možné za kumulativního splnění dvou podmínek. Za prvé, obchodní korporace musí porušit svou povinnost předložit řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku (či výroční zprávu, jejíž součástí je účetní závěrka) za nejméně 2 po sobě jdoucí účetní období (respektive tuto založit do sbírky listin v obchodním rejstříku) a za druhé, obchodní korporaci je nemožné kontaktovat. Povinnost založit řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku do sbírky listin plyne obchodním korporacím z § 21a zákona o účetnictví a předpokládá ji i § 66 písm. c) rejstříkového zákona; zákonná lhůta pro její založení je 12 měsíců od rozvahového dne zveřejňované účetní závěrky.

Nemožnost kontaktovat obchodní korporaci pak míří na virtuální sídla, která mnoho obchodních korporací využívá dlouhodobě, tedy nikoli pouze po přechodnou dobu. Na adrese jejich zapsaného sídla proto nelze tyto obchodní korporace kontaktovat, neboť nejsou skutečným místem jejich podnikání. Obchodní korporaci lze považovat za nekontaktní, není-li jí možné doručit výzvu k předložení chybějících účetních závěrek do sbírky listin. Soud bude muset při doručování výzvy postupovat podle pravidel pro doručování obsažených v občanském soudním řádu, tedy primárně bude obchodní korporaci doručovat datovou schránkou. Nepřihlásí-li se obchodní korporace do datové schránky ve lhůtě 10 dnů, nenastane fikce doručení – náhradní doručení výzvy je s ohledem na závažnost následku vyloučeno. Soud bude muset doručovat s využitím jiných způsobu doručování uvedených v § 45 občanského soudního řádu; posledním způsobem doručování bude zásadně doručování provozovatelem poštovních služeb. Nebude-li obchodní korporace předkládat řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku do sbírky listin, avšak bude-li možné ji doručit výzvu, bude jí uložena jen pořádková pokuta až do výše 100.000,- Kč podle § 104 ZOK.

Budou-li splněny obě uvedené podmínky, soud zahájí bez návrhu řízení o zrušení obchodní korporace; tato skutečnost se zapíše do obchodního rejstříku podle nového znění § 48 odst. 1 písm. o) ZOK, které stanoví, že do obchodního rejstříku se zapíše údaj o tom, že proti obchodní korporaci bylo zahájeno řízení o jejím zrušení, pokud půjde o řízení zahájené podle § 105a ZOK (tedy zrušení ex offo pro nezakládání účetních závěrek do sbírky listin a pro nekontaktnost). Zápisem tohoto údaje do obchodního rejstříku má být zajištěna ochrana třetích osob, neboť zrušit obchodní korporaci bez likvidace bude možné nejdříve po uplynutí 1 roku od zápisu údaje o zahájení řízení o zrušení obchodní korporace podle § 105a ZOK do obchodního rejstříku. Toto neplatí v době probíhajícího insolvenčního řízení.

V případě, že se v této jednoleté lhůtě najde zainteresovaná osoba, která doloží soudu, že obchodní korporace má majetek, který převyšuje náklady spojené s provedením likvidace, soud rozhodne o zrušení obchodní korporace s likvidací a výmaz z obchodního rejstříku provede až po skončení likvidace.

Neobrátí-li se žádná osoba na soud s tvrzením o existenci majetku obchodní korporace, lze předpokládat, že neaktivní obchodní korporace nemá žádný majetek. Po uvážení, že zrušením obchodní korporace bez likvidace nebude podstatně zasaženo do práv třetích osob, pak soud může zrušit obchodní korporaci bez likvidace; výmaz obchodní korporace zapíše soud i bez návrhu na základě rozhodnutí o zrušení obchodní korporace bez likvidace. Objeví-li se majetek obchodní korporace až po jejím výmazu z obchodního rejstříku, bude postupováno podle § 209 občanského zákoníku; soud zruší výmaz obchodní korporace a rozhodne o její likvidaci.

Tým ECOVIS Česká republika

Pro více informací nás kontaktujte na:

JUDr. Mojmír Ježek, Ph.D.

ECOVIS ježek, advokátní kancelář s.r.o.
Betlémské nám. 6
110 00 Praha 1
e-mail: mojmir.jezek@ecovislegal.cz
www.ecovislegal.cz

About ECOVIS ježek, advokátní kancelář s.r.o.

Česká advokátní kancelář ECOVIS ježek se ve své praxi soustřeďuje především na obchodní právo, nemovitostní právo, vedení sporů, ale i financování a bankovní právo a poskytuje plnohodnotné poradenství ve všech oblastech, a tvoří tak alternativu pro klienty mezinárodních kanceláří. Mezinárodní rozměr poskytovaných služeb je zajištěn dosavadními zkušenostmi a prostřednictvím spolupráce s předními advokátními kancelářemi ve většině evropských zemí, USA a dalších jurisdikcích v rámci sítě ECOVIS působící v 75 zemích celého světa. Členové týmu advokátní kanceláře ECOVIS ježek mají dlouholeté zkušenosti z předních mezinárodních advokátních a daňových firem v poskytování právního poradenství nadnárodním korporacím, velkým českým společnostem, ale i středním firmám a individuálním klientům. Více informací na www.ecovislegal.cz.