Šest let aplikace zákona o církevních restitucích.
Díl II.: Kraje nabyly původní církevní majetek po právu.
Už za méně než měsíc – 5. prosince – si připomeneme šest let od vyhlášení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi ve Sbírce zákonů.[1] Tento zákon je laicky i zkráceně často označován jako zákon o církevních restitucích. Takové jeho označení ale není vhodné ani přesné. V našem právním řádu totiž nejde o první ani jediný zákon upravující církevní restituce a jeho působnost se zdaleka nevyčerpává jen restitucemi, protože kromě nich řeší i definitivní finanční odluku církví a náboženských společností od státu. Legislativní proces přijímání tohoto zákona i šest let jeho aplikace vyvolaly řadu soudních sporů. Jeho ústavnost v roce 2013 posuzoval Ústavní soud.
Advokátní kancelář ECOVIS přináší druhý ze série článků o významných aplikačních milnících tohoto zákona. Tentokrát se zabýváme tím, kdy a jak nabyly původní církevní majetek kraje a proč se po nich nelze domáhat jeho vydání.
Nabytí původního majetku církve krajem a jeho platnost
V minulém díle jsme popsali účel zvláštní určovací žaloby podle § 18 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (v textu označován dále jen jako „ZoMV“). Mezi mnoha jinými oprávněnými osobami, které tuto žalobu využily, ji v roce 2013 k Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou podala i Provincie kapucínů v ČR. Žalovanými subjekty byly Královéhradecký kraj, coby současný vlastník nemovitostí tvořících areál bývalého kapucínského kláštera ve východočeském Opočně, a stát jako jejich předchozí majitel. Za stát v tomto sporu jednal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Královéhradecký kraj nemovitosti nabyl 1. ledna 2003 zvláštním zákonem o přechodu některých věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce.[2] Stalo se tak v souvislosti se zánikem okresních úřadů k 31. prosinci 2002 a vznikem krajského zřízení ode dne následujícího. S nemovitostmi tak až do konce roku 2002 hospodařila příspěvková organizace Ústav sociální péče pro dospělé Opočno a od počátku roku 2003 Královéhradecký kraj. Účelem žaloby tedy bylo dosáhnout toho, že vlastníkem nemovitostí je stát a vznést vůči němu restituční nárok.
Provincie kapucínů v ČR v žalobě tvrdila, že nemovitosti jsou jejím původním majetkem a jako takové je proto Královéhradecký kraj neměl od státu nikdy nabýt. Jejich přechodu ze státu na jiné osoby totiž až do nabytí účinnosti ZoMV bránily blokační paragrafy zvláštních restitučních zákonů. Konkrétně se jednalo o § 3 zákona o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby,[3] respektive o § 29 zákona o půdě.[4] Kromě toho měla Provincie kapucínů v ČR jejich přechod ze státu na Královéhradecký kraj za vyloučený už samotným zněním § 1 odst. 1 zákona č. 290/2002 Sb. Ten stanovil, že „…dnem 1. ledna 2003 přecházejí z vlastnictví České republiky do vlastnictví krajů věci, se kterými k 31. prosinci 2002 byly příslušné hospodařit organizační složky státu a státní příspěvkové organizace, u nichž funkci zřizovatele vykonávaly k rozhodnému dni okresní úřady, pokud tento zákon nebo zvláštní zákon nestanoví jinak…“. A takovým zvláštním zákonem, který v době nabytí účinnosti zákona č. 290/2002 Sb. stanovil jinak ohledně věcí, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, byl lex specialis § 29 zákona o půdě.
ECOVIS ježek je česká advokátní kancelář specializující se na zastupování před nejvyššímu soudy, správní řízení a restituce
Tomáš Nahodil má dlouholeté praktické zkušenosti a teoretické znalosti v oblasti správního práva, zastupování v řízení před správními orgány a soudy nejvyšších instancí. Tomáš Nahodil je uznávaným autorem celé řady odborných publikací a je schopen poskytnout Vám právní poradenství dle vašich potřeb.
Pokud potřebujete kvalitní právní poradenství a zastoupení ve správních a soudních řízení, můžete se na nás kdykoli obrátit.
t: +420 226 236 600 | e: tomas.nahodil@ecovislegal.cz
Prvostupňový Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou žalobě vyhověl a odvolací Krajský soud v Hradci Králové jeho rozsudek potvrdil. Nepřisvědčil výhradám žalovaných, že Královéhradecký kraj předmětné nemovitosti vydržel, ani že by žalobní nárok Provincie kapucínů v ČR byl v rozporu s dobrými mravy. Případ se na základě dovolání Královéhradeckého kraje i Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových dostal před Nejvyšší soud.
Nejvyšší soud o případu rozhodl precedentem, který vedl ke zpětvzetí všech žalob vůči krajům
Ten rozsudky obou nižších soudů zrušil.[5] Dovodil, že až do přijetí ZoMV bylo jen na státu, jak velkou část veškerého původního církevního majetku definitivně učiní předmětem církevních restitucí: „…legitimní očekávání církví se upínalo k vydání restitučního zákona, nikoli již k tomu, že bude naturálně vydáno maximální množství blokací dotčených statků, neboť tento problém byl předmětem diskrece zákonodárce. Nelze proto spatřovat žádný zásah do legitimního očekávání žalobkyně v tom, že vzpomínané nemovitosti přešly do vlastnictví kraje, vůči němuž oprávněná osoba nemůže v režimu zákona č. 428/2012 Sb. vznést nárok na jejich vydání…“. Nejvyšší soud se neztotožnil s námitkou Provincie kapucínů v ČR, že stát jako zdaleka největší vlastník bývalého církevního majetku, a tedy i největší budoucí povinná osoba, zneužil své pravomoci zákonodárce, když se na úkor všech ostatních budoucích oprávněných i povinných osob zbavil dosud vlastněného původního církevního majetku tím, že ho deset let před přijetím ZoMV vyvedl zvláštním zákonem na kraje.
Provincie kapucínů v ČR po rozsudku Nejvyššího soudu už v dalším řízení o určovací žalobě nepokračovala. Vzala ji zpět. Rozsudek Nejvyššího soudu se tak stal precedentem pro všechny ostatní určovací žaloby podané církvemi a náboženskými společnostmi vůči krajům a přivodil i jejich postupné zpětvzetí.
Závěry:
· Původní církevní majetek přešel na kraje ze státu společně s dalším státním majetkem k 1. lednu 2003. Stalo se tak v souvislosti se zánikem okresních úřadů k 31. prosinci 2002 a vznikem krajského zřízení ode dne následujícího.
· Podle Nejvyššího soudu není zákon č. 290/2002 Sb., kterým se tak stalo, v rozporu s blokačními paragrafy zvláštních restitučních zákonů.
· Podle Nejvyššího soudu bylo jen na státu, jak velkou část z původního církevního majetku definitivně učiní předmětem restituce. Legitimní očekávání církví a náboženských společností se podle něj vztahovalo jen k přijetí zvláštního restitučního zákona, nikoli k vydání veškerého původního církevního majetku.
Pro více informací nás kontaktujte:
ECOVIS ježek, advokátní kancelář s.r.o.
Betlémské nám. 6
110 00 Praha 1
e-mail: tomáš.nahodil@ecovislegal.cz
www.ecovislegal.cz
O ECOVIS ježek, advokátní kancelář s.r.o.:
Česká advokátní kancelář ECOVIS ježek se ve své praxi soustřeďuje především na obchodní právo, nemovitostní právo, vedení sporů, ale i financování a bankovní právo a poskytuje plnohodnotné poradenství ve všech oblastech, a tvoří tak alternativu pro klienty mezinárodních kanceláří. Mezinárodní rozměr poskytovaných služeb je zajištěn dosavadními zkušenostmi a prostřednictvím spolupráce s předními advokátními kancelářemi ve většině evropských zemí, USA a dalších jurisdikcích v rámci sítě ECOVIS působící v 75 zemích celého světa. Členové týmu advokátní kanceláře ECOVIS ježek mají dlouholeté zkušenosti z předních mezinárodních advokátních a daňových firem v poskytování právního poradenství nadnárodním korporacím, velkým českým společnostem, ale i středním firmám a individuálním klientům. Více informací na www.ecovislegal.cz.
Informace obsažené na této webové stránce jsou právnickou reklamou. Nepovažujte nic na této webové stránce za právní poradenství a nic na této webové stránce nepředstavuje vztah advokát-klient. Předtím, než začnete jednat o čemkoliv, o čem si na těchto stránkách přečtete, domluvte si právní konzultaci s námi. Dosavadní výsledky nejsou zárukou budoucích výsledků a předchozí výsledky neznamenají ani nepředpovídají budoucí výsledky. Každý případ je jiný a musí být posuzován podle vlastních okolností.
[1] Zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu č. 177/2013 Sb.
[2] Zákon č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.
[3] Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění do dne nabytí účinnosti ZoMV.
[4] Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění do dne nabytí účinnosti ZoMV.
[5] Rozsudek Nejvyššího soudu Č.j. 28 Cdo 5217/2015-184 ze dne 01.06.2016.
